Kvalita balených vod

U balených vod českých výrobců byla prokázána „ne vždy ideální jakost“. Např. Časopis na ochranu spotřebitelů TEST 2/2001, str. 4 – 13, hodnotil 15 balených s+k vod na základě laboratorních nálezů SZÚ Praha. Z tohoto rozsáhlého testu alespoň stručná zmínka pouze o zjištěném obsahu rozpuštěných minerálních látek. Většina balených s+k vod nesplňuje požadavky ani na minima optimálních koncentrací všech - nebo alespoň těch nejdůležitějších, tj. Ca + Mg - rozpuštěných anorganických látek (minerálů):

V roce 2009 byly balené vody testovány znovu, a to s ohledem na jejich nové legislativní rozdělení. Podrobné hodnocení naleznete na stránkách dTestu: www.dtest.cz/clanek-835/test-balenych-vod-a-pitne-vody-z-kohoutku-2009

Z tohoto testu vybíráme některé alarmující závěry:

• Mezní hodnoty počtu kolonií organotrofních bakterií platí pouze pro výrobek, který byl analyzován v časovém limitu do 12 hodin po naplnění – sleduje se tedy jen čistota zdroje a plnícího procesu. Kolik kolonií je ale v lahvi, která na svého kupce čeká v obchodě (třeba několik měsíců), se nesleduje. Či lépe řečeno – při běžné kontrole se tento ukazatel jakosti ani sledovat nemůže, protože vyhláška Ministerstva zdravotnictví ho neupravuje a kontrolní orgán (Státní zemědělská a potravinářská inspekce) by ho nemohl hodnotit.
• Zatímco vysoké nálezy počtů kolonií při 22°C a 36°C u některých balených vod vůbec nepřekvapily, překvapení naopak vzbudily jejich nulové počty u dvou druhů vod (Rajec a Dobrá voda), tedy u pramenité a přírodní minerální vody, které nesmí mít žádnou úpravu odstraňující nebo usmrcující bakterie. I když v samotném zdroji mohou být počty těchto bakterií velmi nízké, po stočení a určité době skladování je nález bakterií již zcela přirozený. To, že zde u nesycených vod tento nález chybí, budí podezření, že buď je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka, která je usmrcuje nebo brání jejich růstu, nebo je před stočením vody používána nějaká nedovolená „antimikrobiální“ úprava.
• Nepochopitelný „vyhláškový“ paradox: Obsah vápníku a hořčíku (ale i dalších prvků, třeba velice důležitého sodíku, a sloučenin) ve vodě představuje pro spotřebitele důležitý údaj. A právě tady narazíme na nepochopitelný paradox. V době, kdy na každé potravině musí být uvedeno její složení a nově se zavádí i její nutriční značení, kdy moderní předpisy směřují k posílení role spotřebitele a jeho informovanosti, udělala v roce 2006 vyhláška upravující požadavky na označování balených velký krok zpět. Oproti předchozí úpravě nediktuje ani minimální rozsah ukazatelů charakteristického složení minerální a pramenité vody (kromě obsahu oxidu uhličitého) ani povinnost uvádět u přírodních minerálních vod informaci o celkovém obsahu minerálních látek.
• Vápník a hořčík: Optimálně by měl jeden litr vody obsahovat cca 40–80 mg vápníku a cca 20–30 mg hořčíku; vzájemný poměr celkového příjmu vápníku a hořčíku potravou by měl být cca 2:1; uvedený optimální poměr lze odvozeně vztáhnout i na vodu. Celková tvrdost vody (suma vápníku a hořčíku) by se měla pohybovat mezi cca 2–3,5 mmol/l. Extrémně nízký obsah vápníku a vůbec nejnižší ze všech testovaných vod byl nalezen v Dobré vodě – pouhých 5,6 mg/l.

Balená stolní nebo kojenecká voda není cenově přístupnou náhradou pitné vody pro soustavné pití, vaření a přípravu pokrmů. Prodej a spotřeba balených vod je činnost významně poškozující životní prostředí nadměrnými přepravními nároky a vyhazovanými obaly. Skrytější jsou škody způsobené přepravou balených vod. Každá PET láhev pro jedno použití má za sebou dlouhou cestu kamionem s vlekem vypouštějícím naftové výfukové zplodiny a poškozujícím povrch vozovek. Proti všem očekáváním vzbuzovaným reklamami nemá většina těchto vod ani optimální minerální složení, natož jiné slibované dříve netušené účinky a důsledky.