Tvrdost vody

O biogenní hodnotu vápníku a hořčíku (nezbytných pro vybudování těl organismů a mnoho metabolických pochodů) praví jeden zavedený slogan: "Čím tvrdší voda, tím měkčí aorta" - rozumějte: tím menší pravděpodobnost srdečních a cévních onemocnění.

Někdy se můžete setkat s názorem, že Ca + Mg, je tělem přijímán (tzv. biovyužitelnost) pouze ve formě organických sloučenin jako jsou cheláty, laktáty, citráty apod. Ty jsou obsažené pouze v některých potravinách (mléčné výrobky) nebo v potravních doplňcích. Je pravda, že organická forma má vysokou biovyužitelnost (cca 60 - 80%) a že z anorganických látek (např. skořápek) náš organismus vápník a hořčík přijímat neumí. Ve vodě jsou však tyto prvky obsaženy ve formě disociovaných iontů a proto biovyužitelnost vápníku a hořčíku z vody je ještě vyšší než z organických forem. A protože vody vypije člověk 2 - 3 litry denně, hraje obsah těchto prvků ve vodě významnou roli.

Proto je z hlediska lidského zdraví principiálně nesprávné požívat vodu zbavenou Ca + Mg, t.j. vodu destilovanou či upravenou přístroji na principu reverzní osmózy (slibovaná následná remineralizace je v drtivé většině případů nedostatečná, protože dolomit, který má být zdrojem Ca + Mg, se nestihne během filtrování dostatečně rozpustit). Voda zbavená minerálů je „hladová", odnímá minerály svému okolí, tedy i lidskému tělu, a tím je velmi poškozuje. Vaření v takové vodě odnímá důležité minerály (především vápník a hořčík) vařeným potravinám - ztráty mohou dosahovat až 70 %. Viz také práce MUDr. F. Kožíška  https://www.vak.cz/soubory/tvrdost.pdf, https://www.vak.cz/soubory/demivod.pdf

Vyhláška Min. zdravotnictví č. 252/ 2004 Sb., kterou se stanovují požadavky na kvalitu pitné vody, doporučuje obsah vápníku 40 - 80 mg/l a hořčíku 20 - 30 mg/l. Podrobnější informace naleznete na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu: www.szu.cz/centrum-hygieny-zivotniho-prostredi/odborna-skupina-hygieny-vody.

Příjem vápníku a hořčíku potravou nestačí. Bylo prokázáno, že ani vápníkem a hořčíkem bohatá strava nedokáže kompenzovat absenci vápníku a hořčíku v konzumované pitné vodě. Důvodem je právě jejich rozdílná biovyužitelnost. Pravidelná konzumace vody s nízkým obsahem vápníku a hořčíku vede prokazatelně k zvýšenému riziku úmrtnosti na kardiovaskulární choroby (infarkt myokardu, ischemická choroba srdeční, hypertenze, mozková mrtvice) a k odvápnění kostí, pravděpodobně též k zvýšenému riziku vzniku některých druhů nádorů, náhlého úmrtí, některých těhotenských komplikací a neurodegenerativních onemocnění. Pití demineralizované vody představuje také zvýšené riziko toxického působení těžkých kovů přijímaných např. stravou. Viz výše uvedené studie.

Pokud jsme nuceni konzumovat "měkkou" vodu, je vhodné zvýšit příjem vápníku a hořčíku např. minerální vodou Gemerka, která má ideální poměr Ca a Mg 3:1. Denně jí stačí vypít 200 ml. Lze také zkusit ionizátor,...Pokud je ve vodě snížen pouze hořčík, můžeme jej doplnit chutnou Magnesií.

Tabulka tvrdosti

Tvrdost vody karbonátová neboli uhličitanová či „přechodná“

Pod tímto pojmem se rozumí ten podíl tvrdosti vody (obsahu vápníku a hořčíku), který se z vody – nejlépe při zahřátí – vysráží sloučením s hydrogenkarbonáty (kyselými uhličitany). Při nadměrné „přechodné “tvrdosti vody vzniká tzv. vodní kámen, který znehodnocuje chuť i vzhled vařených nápojů, vzhled dušené zeleniny, ve varných nádobách zanechává šedivé povlaky. Na povrchu kávy se tvoří povlak, ulpívající na stěně šálku a káva nevoní tak jako z měkčí vody, čaj je nevalné chuti a tvoří se v něm sraženina, zakaluje se a brzy tmavne.

V těchto krajních případech je vhodné jejich koncentraci snížit. Nikdy neodstraňujeme celý obsah těchto prvků, ale pouze tu část, která odpovídá obsahu kyselých uhličitanových iontů a sráží se jako vodní kámen.